,

Nesmyslnost literární genocidy

19. března 2014 v 20:20 | Arvari |  Rychlorady k psaní
Protože nadpis 'Jsem umělec, když moje postavy nesmyslně umírají?' jsem vyhodnotila jako přehnaně dlouhý. A protože se najdou autoři, u kterých vážně jde o genocidu, ne jen o jen tak nějakou občasnou smrtičku. A pokud jste jedním z nich (ale i pokud tyhle autory naopak vůbec nemáte v lásce), řekla bych, že tohle je článek pro vás.



Tak, úvod máme za sebou. Teď bych si, jak už jsem snad dost jasně naznačila, ráda popovídala o zvláštní zálibě autorů ve vyvražďování svých vypiplaných postav. A také o tom, proč někteří nejspíš mají pocit, že je to právě smrt někoho z hlavních hrdinů, co dá příběhu, ehm... umělečtější rozměr. Jako by to bylo nějaké kouzlo. Jenže ono není.


Když jsme u těch kouzel... Jasně si vzpomínám na to, jak jsem se tvářila, když jsem četla sedmý díl Harryho Pottera. S přibývajícími stránkami a mrtvolami rostl i můj pocit, že Rowlingová si snad před psaním sedla, vzala si seznam postav a začala odříkávat rozpočítadla. Na koho to slovo padlo, tak ten skončil pod drnem. Občas se pokusila ten manévr značně kýčovitě zakrýt (aneb Kterak Potter vychovával Lupinovo děcko), někdy se ani neobtěžovala. Jistě, velká závěrečná bitva o osud světa se asi neobejde bez obětí, ale ona stihla dost postav odpravit už před onou bitvou. Posouvala jejich smrt děj? Motivovala postavy k větší snaze? Jestli ano, nepřišlo mi, že je to zvlášť vidět. Prostě jen taková vata okolo, aby se neřeklo, že se na těch pár stovkách stránek nic neděje.


Další příklad, na který si jen tak letmo vzpomenu, sice nespadá do literatury, ale genocidu postav tam také vypozorovat můžeme. Vzpomínáte si ještě na seriál Lost (v češtině, tuším, Ztraceni)? Někdy během třetí řady, když už to vypadalo, že nové postavy se záhadně objevují jen proto, aby vzápětí mohly 'zaklepat bačkorama' mě prostě přestal bavit. Jistě, kdybych se vydržela dívat do konce, možná by to začalo dávat smysl, jenže já už to nějak snad ani pochopit nechtěla.


A pak tu máme další řadu knížek, filmů, případně aspoň povídek, na jejichž konci jsem skepticky pozvedla obočí a jen se ptala PROČ to ta hlavní postava vlastně musela tragicky umřít.


Autoři, mám pro vás novinku. Čtenáři (/diváci) nemají rádi, když jim nesmyslně zlikvidujete jejich oblíbenou postavu. Jednou vám to ještě odpustí, ale když vám dramaticky padá k zemi už šestá, padá s ní i vaše popularita. Tedy, většinou. Zejména když to vypadá, že ji vraždíte jen kvůli tomu, že ve třetí kapitole řekla něco zbytečného a nevhodného.


A mám pro vás i druhou novinku. Když vaše hrdinka místo v hrdinově posteli skončí v urně, váš text tím zázračně nevyzní jako mistrovské dílo. Když to navíc přeženete, možná si ve finále ještě trochu ublížíte, až vaše dojemná 'umírací' scéna vyzní jako naprosto obyčejný a značně trapný kýč. (Snapeova ruka, co se dramaticky svezla k zemi, a prázdné černé oči mě sice přiměly dramaticky zvolat 'PROČ?', ale nepochybně ne tak, jak to autorka plánovala.)


Prostě... Nechte postavy žít, ano? Nebo jim aspoň dejte nějaký zatraceně dobrý důvod pro to, aby umíraly...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Borůvka Borůvka | Web | 20. března 2014 v 12:59 | Reagovat

Mluví se tu o Rowlingové, a G.R.R. Martin se zatím v pozadí zle chechtá.

2 All All | E-mail | Web | 23. března 2014 v 20:48 | Reagovat

[1]: Řekla bych, že Riordan se taky dobře baví. Nemluvě o Moffatovi - to sice není tak úplně spisovatel, ale za ty vraždy bych mu dala doživotí.

3 Terka Terka | E-mail | Web | 24. března 2014 v 18:39 | Reagovat

V jednorázových povídkách, co mají působit horrorově hlavní postavu čas od času zavraždím, někdy ona zavraždí někoho jiného sadistickým způsobem, ale šíleně mě štve hlavní postava Báry v nesnázích, kterou už píšu tak dlouho, až to už vůbec není zajímavé a nejraději bych ji zabila hned na místě, ale nejdřív úpravy - přece jen, tu povídku jsem psala v době, kdy jsem tam buď zapomněla čárky nebo jsem je tam naopak 'otipovala' a pak samozřejmě gramatické chyby, těch je tam taky plno a když už jsem to jednou začala opravovat, musím trochu upravit i děj, aby dával smysl a udělat tu povídku méně úchylnou :) no, dobře, přiznávám, už žvaním,..

Ale abych pravdu řekla ke konci Inferna mě naštval i Dan Brown, kdy jsem se dozvěděla, co se stalo s hlavním hrdinou, mým oblíbeným hlavním hrdinou,.. nezemřel, to ne, ale prostě, nedopadlo to tak, jak bych si představovala,.. to však neznamená, že by se mi kniha nelíbila, i díky tomuto byla překvapující :)

4 Terka Terka | E-mail | Web | 24. března 2014 v 20:18 | Reagovat

P. S. Vlastně mám docela pocit, že ten můj předchozí komentář byl takříkajíc o ničem, ale co už,.. jednou jsem ho napsala,.. :)

5 Nettie Nettie | E-mail | Web | 28. března 2014 v 19:41 | Reagovat

Ono... mám ráda, když mě autor nějak překvapí a hlavně pořádně naštve. Mám pocit, že ten článek je tak trochu ´citově zbarvený´, protože to je jakoby jsi byla naštvaná, za to, že ti právě umřela tvá oblíbená postava. :D
Ale nechci se tě nijak dotknout. Jo jasně nic se nemá přehánět (To nečtěte trilogii Divergence). Ale sem tam? Trošičku? Ale zase souhlasím, že by se to potom v tom ději mělo nějak odrazit... Ale jinak se mi líbí knížky, kde někdo umírá... a i nesmyslně... Ale jak říkám, co je moc, to je až příliš  :)

6 Lilly Lilly | Web | 28. března 2014 v 21:17 | Reagovat

Mne sa páči, keď ma autor prekvapí, aj tou smrťou. Zasiahne ma, keď mi zabije obľúbenú postavu, ale ak to má nejaký zmysel v nasledujúcom deji, zmierim sa s tým. Ale je pravda, že zabíjať každú druhú postavu je už drsné. Hlavne na konci série, keď autor vie, že kniha sa blíži ku koncu a on začína vyvražďovať svoje postavy. Jedna, dve smrti zvládnem a aj ich mám rada, ale nič sa nesmie preháňať.

7 Kai Kai | E-mail | Web | 29. března 2014 v 21:15 | Reagovat

Já popravdě nemám ráda smrt hlavních postav... Nebo jo, ale až když přijde jejich čas a nebo takovou nečekanou smrtí překvapit jednou v ději, jakože random náhoda, když osud učil děti matiku, ne že za každým rohem čeká vlak, co srazí další hlavní postavu :D Ale víc než sem tam nějaké úmrtí postav (přece jen důkaz o jejich nesmrtelnosti musí být; ovšem kupříkladu je zvláštní že trojice v HP stejně jako např Nevil přežili všechno) mám ráda odhalení nějaké pravdy, skrytého významu, který se celou dobu pohyboval v kontextu příběhu tak nenápadně, že ho prostě přehlíželi jak čtenáři tak postavy :D Prostě moje záliba :)) Ale zase, přesně jak řekla Lilly, nic se nesmí přehánět :)

8 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 30. března 2014 v 13:13 | Reagovat

Podle mě se smrt stala nesoudělnou součástí literatury, ale i tak to člověka dokáže ve všech případech vyvést z míry. Konec byl, když Rowlingová nechala zemřít Freda, nebo když Fitzpatricková nechala zabít Scotta Parnela či v Hunger Games smrt Primrose. Smrt vedlejších postav beru, ale smrt těch, které se nám vryly do srdce jako něco, bez čeho by dané dílo nebylo dílem, oplakávám ještě teď.
Moc pěkný článek a já souhlasím :)

9 myší královna myší královna | Web | 3. dubna 2014 v 12:43 | Reagovat

V HP mi to... vadilo, ale dalo se to čekat. Když jde o boj mezi hodnýma esesákama a zlýma esesákama, tak prostě stříká krev. Hrozně mi to ale vadilo třeba v American Horror Stor (sice film, ale budiž).

10 Ilía Ilía | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 12:38 | Reagovat

Yep. Pojďme na Rowlu, Riodana, Martina, Rothovou a Collins s meči!!! :D
Jáá mám smrti postav ráda... ale jen v malé míře. Hned tenhle článek posílám mé kamarádce, která zabila mých oblíbených postav v povídkách už asi miliardu! :DDD

11 Vědmi Vědmi | Web | 10. dubna 2014 v 14:21 | Reagovat

[10]: Zalez, bylo jich jen pět *počítá* Ne, čtyři -_-' A rozhodně ne z jedné povídky -_-'

12 DorkaJ. DorkaJ. | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 18:44 | Reagovat

Ja so smrťou postáv vlastne ani problém nemám, ale to je asi kvôli mojej úchylke k dráme. A potom, čo keď niekto píše o postave pre ktorú znamená smrť nový začiatok? Trebárs pokiaľ by išlo o nejakého upíra alebo nejakú inú autorom vymyslenú/upravenú rasu.
Pripúšťam ani rowlingová nemusela popraviť toľko svojich postáv, no z druhej strany smrť väčšiny z nich dáva zmysel. S čím som sa však dlho nedokázala zmieriť bola smrť Námesačníka a Tonksovej.
Avšak je jedna postava pri ktorej som sa doposiaľ nezmierila s jej smrťou. Tou postavou je Prim z HG. Chvíľu som nemo hľadela na displej uvažujúc či fakt zomrela alebo som len halucinovala. Vlastne ešte niekoľko krát som si pasáž o jej smrti musela prečítať aby som sa utvrdila v tom za čo som mala sto chutí si zakúpiť knihu len aby som raz mohla vycestovať za Collinsovou a otrieskať o ňu tretí diel série.

13 DorkaJ. DorkaJ. | 12. dubna 2014 v 18:46 | Reagovat

[12]: *Rowlingová :)

14 Michaela K. Michaela K. | E-mail | 12. srpna 2015 v 15:44 | Reagovat

[8]:
Nechápu, jak můžete napsat:", ale smrt těch, které se nám vryly do srdce jako něco, bez čeho by dané dílo nebylo dílem, ...". Žádný příběh hraný, kreslený i psaný SE NEOBEJDE BEZ ŽÁDNÉ SVÉ POSTAVY. Nebo se snad domníváte, že když z děje díla vyřadíte, byť i tu nejméně potřebnou figuru, nic se nestane?!
Zkuste si tedy představit Hunger games bez prezidenta Snowa, bez specialistů atd.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin