,

3) Postavy - srdce příbehu

1. června 2013 v 21:44 | NikaRoovy |  Rychlorady k psaní

Rada 3

BEZ POSTAV BY TO NEŠLO

Po čase k vám přicházím s další ze svých amatérských rad. Tentokrát se zaměříme na něco, bez čeho se příběh neobejde a to na postavy. Ony příběh tvoří, jsou nejdůležitější částí. Vážně, řekněte mi jediný příběh, kde není žádná postava... Postava, základ všeho.


O postavách jsem se již několikrát zmiňovala, teď je však na čase to více rozepsat.

Tvorba postavy
Začneme hezky od začátku, základ postavy. Možná si jako první řekněme, jestli bude naše hlavní postava muž nebo žena. Tento výběr je čistě na vás. Je vaše věc, o kom se vám bude lépe psát. Myslím, že k tomu není příliš co dodávat. Zvolili jste si? Dobře, jdeme dál
Dál si řekneme, jak bude vaše postava stará. Přesný věk to zase být nemusí, ale měli bystě si určit, zda vaše postava bude náctiletá\ý, ve středním věku, důchodce... nějak tak přibližně.
A pak přichází další a další věci. Vymyslete postavě alespoň prozatimní jméno a napište si na papír velkými písmeny: LAURA (Laura samozřejmě ne, tam bude vámi vymyšlené jméno) A vypište si všechno, co je třeba o vaší postavě vědět.
Začneme třeba charakteristikou. Napište si všechny její kladné i záporné vlastnosti, kterým se pak přizpůsobíte ve psaní příběhu.Vypište jich kolik jen budete chtít, čím víc, tím líp. Tvrdohlavá, dětinská, sobecká ale odvážná, vtipná, cílevědomá. Příklad. Samozřejmě víc a víc a víc!
Vypište si věci, které má vaše postava ráda a které naopak nemá. Co ráda dělá ve volném čase, jestli je třeba chytrá, co jí jde, zda má nějaký talent... Cokoliv vás jen napadne. Nezapomeňte i na pikantní zajímavosti, třeba nějaké zlozvyky. (Každé ráno si dává k snídani okurky se šlehačkou nebo třeba je závislá na čtení fashion magazínů nebo mluví sedmi jazyky, naprosto cokoli!) Bude to zajímavé oživení postavy i příběhu.
A pak si napište jak je na tom se vztahy. Jakou má rodinu, jaký má ke členům rodiny vztah, jestli je Laura zamilovaná, jestli má nějakou nejlepší kamarádku, koho nenávidí... A tím se začnou pomalu tvořit další postavy. I k nim, ne ke všem, jen k těm co budete mít v příběhu za ty hlavní, si můžete všechno tohle vypracovat také.
Při psaní pak můžete kdykoli popadnout papír a zasadit nějakou informaci do příběhu, když se bude hodit. Měli byste o svých postavách vědět co nejvíce. Když máte v postavách zmatek vy, jako autoři, jak se v tom pak mají vyznat vaši čtenáři?
Jsou jako vaše děti, měli byste o nich přece vědět všechno, vždyť vy je vychováváte! :)

Kolik postav do knihy zasadit?
Zajímavá otázka. Záleží také na tom, jak dlouhý příběh bude. Vezmeme v úvahu, že jste napsali povídku o šedesáti stranách a máte tam třicet postav. To znamená, že jste každé postavě věnovali dvě stránky. Víte, jak málo to je? Postav by nemělo být moc. Raději se věnujte rozvíjení těch pár, které máte, než neustálému vymýšlení dalších a dalších hlavních postav, kdo se pak má v třiceti postavách vyznat? Když však máte rozmanitý příběh, přímo román, o pět seti stránkách, je to něco jiného. Je na každém z nás, jak dokážete čtenáře s postavami seznámit. Nezapomeňte, že u všech postav by měla být odhalena nějaká ta minulost, mělo by se s ní něco dít a také její pobyt v příběhu řádně ukončen.
Vezměme si ku příkladu takovou Rowlingovou. Tato dáma je na postavy mistryně, vemte si, kolik ona do svých knih zasadila postav. Se všemi nás řádně obeznámila a (alespoň já to tak mám) žádný zmatek při čtení nebyl.
Možná právě proto, že každá postava je original, když budete mít šest postav stejných povah, je jasné, že si je lidé budou plést.

Jak se rozloučit s postavou?
Někdy nastanou chvíle, že postavy v knihách umírají. Může ji někdo zabít, může to být nehoda, může umřít na
nějakou nemoc... Někdy umírají postavy, ke kterým máme záporný vztah a jsme rádi, když se jich zbavíme. Jsou postavy neutrální, u kterých smrt nijak neprociťujeme a nebo postavy, které jsme si velmi oblíbili a z jejich smrti jsme celí nesví, třeba tečou i slzy.
Já osobně zabíjím ráda, ze všech možných důvodů. Důvody jsou různé, někde umírá hodně postav, někde třeba jen jedna, dvě a v některých knížkách žádné úmrtí nejsou. Je to jen na vás, jestli některou ze svých postav zabijete. U hlavních postav to většinou bývá srdcervoucí, je to někdy jako ztratit kamaráda, s kterým jste strávili několik měsíců. Někdy to tak autoři dělávají, protože je to důležitá věc pro celou knihu. (Například Lauře zemře matka, proto se stěhuje k otci, řekněme, že rodiče byli rozvedení, a v novém městě se začne něco dít...) Nebo se autorovi nějaká postava zkrátka znelíbí, neví co s ní tak ji jednoduše zabije. Nebo se třeba sekne v příběhu, neví co dál, tak se zkusí odrazit od smrti postavy.

O postavách by se dalo hodně diskutovat. No, z dnešního článku si vezměte, že je třeba, aby své postavy autor dobře znal, třeba si z nich udělal kamarády. ;) A aby postavy byly originální. A aby jich byl rozumný počet. ;)
Tímto se s vámi prozatím rozloučím a příště se trochu podíváme na slovní zásobu. ;)

obrázky jsou z deviantart.com
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mei-riefel Mei-riefel | 2. června 2013 v 17:47 | Reagovat

Pěkný článek a rady. Těším se na ten o slovní zásobě, snad bude brzo.

2 Arvari Arvari | E-mail | Web | 10. června 2013 v 10:32 | Reagovat

Já nevím, rady to nejsou špatný, ale ten začátek mi přijde divnej, nemůžu si pomoct. Takže ty nejdřív vymyslíš postavy a PAK příběh? Protože když budeš mít jako první příběh, nikdy nemůžeš skončit u toho, že budeš vymýšlet postavy od základu, protože víš, jaký potřebuješ, jen musíš doplnit jména a pár detailů. Nedokážu si pedstavit, že bych si měla sednout a vymyslet postavu bez jakýhokoliv kontextu. Ale třeba to někdo dělá jinak, no. Já svejm i tu minulost vymýšlím spíš 'za pochodu', než že bych ji znala předem...

3 Teeda Teeda | E-mail | Web | 10. června 2013 v 10:55 | Reagovat

Mám to stejně jako Arvari... nepřemýšlím nad tím.. Píšu jak to ze mě padá a maximálně si tak píšu stranou za pochodu vlastnosti a detaily o postavách, abych pak neudělala později chybu tím, že na něco zapomenu nebo tak..

4 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 10. června 2013 v 16:36 | Reagovat

[2]: Tak jsem to zrovna nemyslela, ale no co. :-) Má vyjadřovací chyba. ;-)

5 the-hunter the-hunter | Web | 28. června 2013 v 12:11 | Reagovat

Nemyslím, že by Rowlingová byla přes postavy až takový machr. A stejně tak je, odpusť, trochu blbost ta logika, že "mám šedesát stran textu a třicet postav, to znamená, že každé postavě věnuju dvě strany". Měla jsi někdy zkušenost s díly G. Martina? Hra o trůny? Tam je postav neskutečně moc, ale těch opravdu hlavních a opravdu propracovaných nijak závratný počet není. Někdy je potřeba mít "křoví", aniž bys ho musela nějak detailněji popisovat. Takže z těch třiceti postav máš pak třeba dvě hlavní, pět až deset důležitých, a zbytek je křoví, které jenom obsluhuje, radí, uklízí, postává a blbě zírá, atd.
A k tomu sepisování vlastností... Heh, zkoušela jsem to, ale není to nic moc. Asi je dobré mít určité body, které o té osobě budeš vědět, a sepsat si třeba vzhled nebo ty zajímavé zvyky není špatné, ale nemyslím, že by bylo možné zachytit něčí osobnost na list papíru. Navíc, když o někom řekneš, že je vtipný, odvážný, cílevědomý, atd., může být takový tisícem různých způsobů. Podle mého je nejlepší si ty postavy dostatečně dlouho pěstovat jenom v hlavě, žít s nimi a poznat je. Pak už si většinou ani nemusíš nic sepisovat, aby sis ujasnila jejich charaktery.

6 Rusalka Rusalka | Web | 21. listopadu 2013 v 16:04 | Reagovat

[5]: Kdyby sis čánek přečetla pořádně, víš, že ona mluvila o hlavních postavách. Samozřejmě že pokud píšeš příběh o království Loverghath, asi si nebudeš vypisovat všechny dvořany, vesničany a podobné blbosti. Stačí hlavní hrdina, hostinský se ženou u kterých bude spát, vrátný, král, princezna, farář co je pak oddá a jejich dvě děti. Zbytek je to křoví. Nauč se článkypořádně číst! ;)

7 Croney Croney | 7. února 2015 v 13:38 | Reagovat

masovej vrahu :D takhle zabíjet své vlastní postavy, že ti trochu nechytne svědomí :D

8 Croney Croney | 7. února 2015 v 13:44 | Reagovat

[2]: víš, autorka tu píše spíše rady do začátků, a člověk co má na psaní přirozenej talent se podle mě nemůže brát jako začátečník i když jím vlastně je, já ty rady třeba rád čtu, ale stejně z nich víceméně nic nemám, protože píšu tak jak mě to napadne :) ale byl by spíš dobrej článek jak svoje výtvory někde uveřejnit :D s tím budu mít asi problém

9 Chrispy Chrispy | 12. prosince 2015 v 22:17 | Reagovat

Díky moc mě to pomohlo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin