,

2) Než začneš psát- ujasni si...

29. března 2013 v 12:49 | NikaRoovy |  Rychlorady k psaní
Rada druhá:

Co si třeba ujasnit


Než začnete psát, měli byste si ujasnit pár věcí. Někteří lidé píšou tak, že prostě začnou psát a uvidí, co z toho vznikne, nemají vůbec nic určeného. Ne vždy se ale takové pokusy daří, takže bývá dobře, když si to srovnáte v hlavě.


Měli byste si zvolit žánr, to je naprosto nezbytné. Už od začátku přece musíte vědět, jestli se vrhnete do příběhu z červené knihovny, dobrodružné fantasy, detektivky. Žánrů je samozřejmě mnohem víc. Záleží na vás, co se vám bude dobře psát, k čemu máte blízko. Ať už se vrhnete do čehokoli, měli byste mít nějaké informace o tom, co píšete. Dejme si příklad u takového klasického sci-fi příběhu. Vaši hrdinové cestují vesmírnou lodí a narazí na technický problém. Technický problém nemůžete rozepisovat, když o technice nic nevíte, podobné je to například u historických románů, pokud zasadíte příběh do nějaké doby, měli byste mít hodně informací o dějinách, vědět, co si jaká postava může dovolit, co má na sobě, jak a co v ta léta zrovna probíhalo.

Také byste si mohli určit postavy, které jsou po příběh samozřejmě velmi důležité. Bez nich to
nejde. Než začnete o své postavě psát, měli byste o ní něco vědět, měli byste znát její život, její povahu, chování, minulost. Z minulosti také častokrát vychází vlastnosti a může se i odvíjet děj. O své postavy je třeba se starat, jsou to vaše děti, ve vašich rukou, které nemůžete ignorovat. Jestli neznáte skutečně své postavy vy, pokud jim nerozumíte, pak jim nemůžou porozumět ani čtenáři a to je první krok k zániku. Jistě každý z nás pisálků má ke svým postavám citový vztah, přirostly mu k srdci a má je rád. Měli bychom s nimi společně prožívat jak ty krásné okamžiky, když jsou naše postavy šťastné, tak i jejich ztrátu, které se někdy nevyhneme. O tom, jaké by měly naše postavy být si řekneme někdy příště.

Další důležitou částí dobrého příběhu je zápletka. Vážně koho by bavil příběh, kde by hlavnímu hrdinovi všechno vycházelo? Kdyby tam nebylo co řešit? Žádné napětí? Ne, takový příběh by nikoho nebavil. Každý příběh potřebuje zápletku, je to jeho důležitá součást, bez ní by příběh nebyl příběh. Tuto zápletku byste si měli promyslet už od začátku. Každý zápletka má totiž svůj začátek (který by měl začít společně se začátkem příběhu) svůj průběh a samozřejmě také rozuzlení, pokud nemáte v lásce opravdu otevřené konce.

Také je třeba si určit, jaké formy bude váš příběh. Povídka, novela či román. Liší se především o rozsahu. Povídka by měla mít méně než 15000 znaků (přibližně 60 stran), román pak více jak 80000 (asi tak přes 300 stran). A pak je tu novela, která je to cosi mezi povídkou a románem. Mimo rozsah se také liší dalšími věcmi v rámci obsahu. Taková povídka má jen ku příkladu jednu zápletku, více se zaměřuje na děj než na rozsáhlé popisy a další. Román má pak více zápletek, může mít i více postav, mnohem více scén.

A málem bych zapomněla na ještě pár hodně důležitých věcí. Jednou z nich je čas, v jakém budete psát. V tom musíte mít jasno už od první věty. Můžete začít psát v přítomném čase (příklad: Když se probouzím, druhá strana postele je chladná.) nebo čase minulém (Když jsem se probudila, druhá strana postele byla chladná.) Ať už budete psát v jakémkoli čase, je důležité, abyste v jednom čase pokračovali celou dobu, střídání časů nemá nikdo rád.
A dalším důležitým faktem je osoba. Máte na výběr mezi třetí osobou (Eragon hleděl na temnou kamennou věž,...) a první osobou (Hleděl jsem na temnou kamennou věž,...). Určitě by bylo zajímavé číst příběh v takové druhé osobě, ale to se skutečně moc nepoužívá. (Hledíš na temnou kamennou věž,...) Trochu jak dračí doupě. (:D)
Když píšete v první osobě, měli byste si uvědomit, že lze psát pouze o tom, co hlavní hrdina ví, co vidí, co cítí jen a jen on.

Tím bychom to pro dnešek zakončili, přeju vám hodně fantazie, nápadů a trpělivosti. ;)

poznámka: Pro nevzdělance co by to třeba nepoznali, jsou použity citace Collinsové a Paoliniho.

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 30. března 2013 v 8:35 | Reagovat

To je boží článek ^^
Napsalas to dobře a pravdivě.

2 Argonna Argonna | Web | 30. března 2013 v 11:53 | Reagovat

Myslim ze tento clanok sa zide kazdemu, kto rad pise, su tam uzitocne rady a upozornuje na veci, ktore si nie kazdy pri svojom pisani uvedomi. Inak ja pisem aj v druhej osobe :D Teda, hlavne pri hypertextovych minipoviedkach, alebo ako to cudo klasifikovat..(Napr. moj cerveny vesmir). Paci sa mi moznost, ze hlavnou postavou je citatel a sam sa rozhoduje, co dalej urobi, ale to je velmi specificky pripad. Samozrejme, pri klasickych poviedkach by to znelo trochu divne :D

3 MAKY.OREL MAKY.OREL | E-mail | Web | 31. března 2013 v 15:59 | Reagovat

Je pravda, že když se dávám do psaní, tak je to ve chvíli, kdy už mám vpodstatě osu příběhu hotovou - postavy, místo a poslední dobou už i dokonale jasný konec. Je to rozhodně důležité, protože málokomu, kdo takhle slepě vystřelí nedojdou do konce náboje.

Ačkoli je pravda... mám pár příběhů s koncem, ale ten prostředek... Člověk se tak těší na konec, že ne a ne to pořádně napsat :D

Ačkoli ty povídky... to je takový zvláštní sporný žánr. Od těch 40 stran výš jsou vlastně jen dílové povídky na blogu, ale v tištěných médiích to vlastně neexistuje (pokud vynechám ty krátké dobrodružné knihy pro děcka). Klasická povídka, jak jí znám v podání třeba Poea, má tak kolem 20 stran, pokud si to dobře pamatuju.
Což je teda pravda, že jsme se hádali s prof na češtinu ještě na gymplu, jak to že Babička je povídka. Údajně na to má vliv, jestli postava v příběhu projde vývojem - ale to mi přišlo dost sporné, protože můžu napsat třeba povídku s velkými časovými skoky a tam by se taky měl vývoj projevit.
Někdy mi teda přišlo vážně šílený rozlišovat některé věci mezi povídkami, románem a novelou - to se tak strašně dovede prolínat, někde je to zase úplně jasný. A pak maturujte z češtiny :D Pro rejpala docela peklo :)

4 NathMalorin NathMalorin | Web | 27. dubna 2013 v 21:02 | Reagovat

Rady jsou to dobré...
Myslím, že přesto, že se typy díla liší PŘEDEVŠÍM v rozsahu, je tam spoustu dalších aspektů, které určují, co jsme to vlastně napsali...
Hm, vážně, v druhé osobě by to mohlo být... vskutku... neobvyklé. Dobrý nápad, vyzkouším.

5 Arvari Arvari | E-mail | Web | 10. června 2013 v 10:41 | Reagovat

Jen malinkatá poznámečka. V těch rozsazích máš uvedenej počet znaků, což je špatně. Jedná se samozřejmě o počet slov. 15 000 znaků je zhruba pět stránek v editoru (a to jsem zrovna vzala ty, kde se postavy dost vykecávají). Tak si to oprav, ať to někoho nemate... ;)

6 Evik Evik | 30. července 2013 v 14:23 | Reagovat

Jako malá jsem přemýšlela, jestli by nešlo napsat povídku v budoucím čase, ale samozřejmě to nevyšlo :D Ovšem to psaní v druhé osobě zní dost zajímavě. Mě docela vadí, když se v první osobě neustále střídají pohledy postav, jednou to vidím jako hlavní hrdina, pak jako bratr, pak matka, pak třeba pes a není to řádně odděleno. Ale mnohem horší mi připadá, když někdo chvíli píše v první osobě a pak rázem ve třetí.:)

7 Katka Katka | 21. února 2014 v 13:38 | Reagovat

Prosímtě, kde jsi sehnala, jak má být co dlouhé? Já to nemůžu nikde na netu najít.

8 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 21. února 2014 v 16:51 | Reagovat
9 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | 5. prosince 2014 v 21:19 | Reagovat

A já hned s první věcí musím nesouhlasit...
Když jsem začínala psát, neměla jsem ani ponětí o tom, že to bude fantasy. Vlastně jsem tehdy vůbec nevěděla, co to fantasy je, a nebo, že vůbec existuje.
Postavy a zápletku jsem také neměla vůbec ujasněné. Měla jsem pouhou vizi a hrdinové a postavy se mi do děje vkládali postupně časem...
A co se týče formy zápisu, ani jsem nepřemýšlela o tom, jestli to budu psát v ich- a nebo er-formě. Tehdy jsem četla díla psaná v er-formě a tak mě ani nenapadlo, že bych to mohla psát jinak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin