,

Recenze / Nikyščin příběh

4. února 2013 v 22:03 | NikaRoovy |  Recenze vašich děl

...RECENZE VAŠICH DĚL...

Dovolím si zveřejnit recenzi na dílo, které k ohodnocení zaslala Nikyška. Jedná se o prolog k povídce. :) Budu ráda, a Nikyška jistě též, když vyjádříte i svůj názor.

DÍLO:
Tma… měsíc…pírko…
Akorát se probudil. Nevěděl kde je. Byla tma. Svítil měsíc. Vedle něho leželo pírko o velikosti lidské paže. Neví, jakou mělo barvu, protože na to byla moc velká tma.
Pokusil se postavit, ale zamotala se mu hlava a on zase spadnul na zem. Ale tentokrát do něčeho narazil. Hlavou narazil do kamene, který ležel na zemi. Opět se pokusil zvednout, ale teď se přidržel kamene, takže nespadl. Chvíli seděl na kameni, a když si myslel, že by ho nohy mohli unést, postavil se a rozešel se. Nevěděl sice kde je a kam jde, ale věděl, že tady by zůstávat neměl.
Šel tedy pořád rovně, dokud opět do něčeho nenarazil. Zastavil se tedy a zjistil, že je to ten samí kámen, na který předtím spadl. Chodí dokola…
Musí počkat do úsvitu. Snad nastane už za chvíli, pomyslel si. sedl si tedy opět na kámen a čekal, až začne svítat.
když se asi tak za tři hodiny objevil na obloze náznak růžové barvy, postavil se a šel za růžovějící oblohou. Až teď poznal, že byl celou dobu na malém hřbitově nad vesnicí, ve které dřív bydlel.
Našel bránu a prošel jí a zamířil dolů do vesnice. Bylo asi šest hodin ráno, a tak nikde nebyla ani noha. Ulice byly prázdné, že to vypadalo, jakoby ta vesnice byla opuštěná.
A vypadalo to správně. Poté co do vesnice přišla ona, se obyvatelé začali obávat o své životy. Vždyť proto se odsud odstěhovala jeho teta Anna. On i s matkou a bratrem se odstěhovali už před více než rokem, ale on se jezdil pravidelně každý víkend navštěvovat tetu a hlavně svou partu přátel, které musel opustit.
Ale teď už tady nikdo z nich není. Nebo by alespoň být neměl. Ale co tu vlastně dělá on??? On by tu taky být neměl, nebo ho ona najde a bude ho mučit. Bude mu do hlavy vkládat různé obrázky a přinutí ho si myslet, že je to pravda, tak úplně zešílí. I když to věděl, nehnul se. Nerozutekl se pryč. Zůstal.
Zůstal a čekal. Čekal na ní. Čekal, až se objeví. Čekal dlouho, ale ona se neukázala. Neukázala se a on se začal bát, že napadla vedlejší vesnici. Ale proč vlastně zabíjí??? Proč dohání lidi k šílenství a ty se pak sami raději zabijí??? Co je ona vlastně zač???

RECENZE DÍLA:
Jako prolog k příběhu ta vypadá zajímavě. Velmi mě zaujala ta první tři slova, hlavně to s pírkem, které je trochu neobvyklé a vyvolává to jistou zvědavost. Ta ona vyvolává jistou otázku, která je nakonec vyslovena na konci- co je vlastně zač? Což by mohlo být důvodem, aby čtenář pokračoval ve čtení, aby si na tuto otázku mohl odpovědět.
Každopádně když kladeš otázku, postačíš si s jedním otazníkem. Chápu, že tím má být lehce zdůrazněna ta touha po odpovědi, možná to zvýšení hlasu, ale působí to trochu ,neprofesionálně' a tak trochu jako diskuze v chatu, do příběhu, taktéž v knížce, to nevypadá zas tolik dobře, ale je to jen detail.
Pak je třeba si trochu pohrát s korekturou. Některé věty začínají malým písmenem, to také nedělá dobrý dojem a jistě to půjde opravit. V příběhu je hodně krátkých vět, které pak působí rozkouskovaně. Děj by plynul mnohem lépe, kdybys některé z nich spojila do souvětí. Ze začátku to zakrývá tajemná atmosféra, ale později se dají některé kratší věty určitě spojit. ;)
Pak tu trochu dělají problém časy. Střídá se minulý čas a přítomný čas. Většinou tedy převládá ten minulý, kterým má být nejspíš příběh sám, ale sem tam se objeví sloveso, které popisuje věci, jakoby se děly teď a to sloveso tam prostě nepatří.
Neznáme hrdinovo jméno, což není problém,jelikož vidím, že se v prologu má jednat o tajemného chlapce, o kterém toho moc nevíme. Avšak slovo ,on' se opakuje celkem často a také to nepůsobí zrovna skvostně, i když to není zas takový problém. Někde by stačilo to slovo úplně vynechat, čtenář by pochopil oč se jedná i bez něj. A nejde je on, párkrát se opakují i jiná slova, bylo by fajn je nahradit zájmeny, synonymy či jiným řešením.
Teď se přesuňme trochu jinam a to k přímému dění v prologu, které nechci nijak ovlivňovat, jen k němu vložit pár připomínek. Začněme u věty: A vypadalo o správně. Nevím jak přesně bych to vyjádřila. Zkrátka ta věta je… trochu divná. Jistě by to šlo nahradit jinými slovními spojeními, například: A zdání neklamalo, nýbrž vesnice byla skutečně opuštěná. Či něco takového. Jak řekl Albus, slova jsou nevyčerpatelným zdrojem kouzel… Inu, někdy je fajn si se slovy skutečně trochu zakouzlit.
Dále ta věta o tetě Anně a chlapcově rodině. Je dobré poodhalit něco z minulosti, ale ten styl jakým byla minulost popsána. Vůbec není špatný to ne, jen si nejsem jista, zda se zcela hodí do prologu, možná do některé z kapitol. Trochu z temné atmosféry vyčnívá jako všední žárovka, když to řeknu takhle. Každopádně jen takový pocit, který nebyl vědecky objasněn, může to tak působit jen na mě.
Jak jsem ale zmínila na začátku- vypadá to vskutku zajímavě a tajemně a cítím z toho skvělý příběh, s pár úpravami bude možná skutečně vynikající!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kane Kane | Web | 5. února 2013 v 11:14 | Reagovat

Já nikdy neměla problém se střídáním časů. Mně se to vlastně líbí a přijde mi to jako oživení. Co mi však trochu lezlo krkem, jsou ta neustále se opakující slova. Díky nim mě už potom trochu přešla i chuť dočíst ten příběh do konce, i přesto že začátek byl tak zajímavý. :)

2 Bree Bree | Web | 5. února 2013 v 16:13 | Reagovat

Tak na úvod komentáře začnu hned s tím, jak autorka začala své dílo.
Dala bych si opravdu dobrý pozor na opakování slov: narazil, spadnul, vědět, kámen a mnoho dalších... to všechno se dá nahradit ;) Tehdy, kdy je malá zásoba slov, tak čtenáře obvykle dílo nebaví... Jednou mě přímo praštila do očí jedna chyba v pravopisu a malé písmeno na začátku věty, ale to se časem usadí a půjde to. Zkrátka a jednoduše ubírá to kvalitě povídky. Nápad opravdu není špatný, líbil se mi. Doufám, že nás brzy autorka poctí další částí příběhu ;) Neber si moji kritiku osobně, jen jsem chtěla poradit čemu se vyhnout a tak... ;)

3 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 5. února 2013 v 19:50 | Reagovat

děkuji za rady Niko, jsem ráda, že mi konečně někdo řekl, v čem dělám chyby. na malá a velká písmena si dám pozor a na opakování též. pokusím se někde pozměnit věty, aby dávaly smysl a trochu je prodloužím. střídání časů... též si musím dát pozor.

[1]: děkuji za tvé připomínky. jak už jsem výše napsala, jsem ráda, že mi někdo řekl, v čem dělám chyby. na opakování těch slov si musím dát pozor...

[2]: jak už jsem dvakrát zmínila, přestanu opakovat slova... na malá a velká písmena na začátku vět si dám pozor a na gramatiku též. neberu si tvou kritiku vážně, jsem za ní ráda. takže děkuji...
děkuji vám za váš názor. jsem vám za to vděčná...

4 Pořád Skřítek Pořád Skřítek | Web | 31. července 2013 v 22:59 | Reagovat

Je těžké hodnotit něco, co je součástí většího celku, zaměřím se tedy spíš na stylistiku.
První, co mě zarazilo bylo "pírko o velikosti lidské paže". Chápu, že ses asi snažila vyhnout slovu péro, ale něco dlouhého jako paže bych nenazvala zdrobnělinou.
A potom ta poslední část. Nějak se mi nelíbí to napsání slova a jeho následné opakování v další větě, určitě by to šlo zredukovat a spojit dohromady.
A dovolím si rýpnout, nějaké pravopisné chyby se našly...
Jako celek to působí zajímavě a kdybych příběh měla k dispozici, četla bych dál. Snad jednou. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin